Drabble a Jednorázovky na Vaše přání

Šílené Vánoce Siriuse Blacka

11. prosince 2015 v 18:24 | Beltrix
Ahoj všichni :)
Doufám, že si užíváte školní povinnosti tak jako já, aneb že absolutně nestíháte. :D Já vím, jsem nepřejícná. :D

Pozastavuji

21. listopadu 2014 v 13:04 | Beltrix
Ahojky všichni,
doufám, že si užíváte ten pravý podzim se všemi radostmi a strastmi, které k němku patří. :)

Zadávejte, těším se

3. ledna 2013 v 17:51 | Beltrix
Ahojky,
tak jak jste přežili dnešek ve škole? Já vám o tom svém "přežití" povyprávím až zítra, dnes se mi už nechce.

Nudím se...

18. března 2012 v 10:40 | Beltrix
Ahoj,
tak sice je venku krásné počasí a láká mě to jít ven, tak na druhé straně mě hrozně láká něco krátkého napsat. Témata došla, tudíž potřebuju poradit - takže prostě zadávejte a já slibuji, že v nejbližší době něco zveřejním ;)

Něco temného for Kallia

3. února 2012 v 19:14 | Beltrix
Ahoj,
tak stále ještě jsem u své kamarádky a doufám, že se ve chvíli, kdy vyjde tento článek dobře bavím ;)

Jinak... nevím, jestli se to úplně hodí na téma týdne, ale zkusit to můžu ;)

For Kallia - ztřeštěná blbost

14. prosince 2011 v 13:58 | Beltrix
Ahojky,
tak jako pilná studentka pracuji na Kulturním deníku, to ale neznamená, že si nenajdu čas na psaní povídek.
Již před nějakou dobou si u mě objednávala povídku Kallia a dala mi hned dva náměty. Vzhledem k tomu, že teď by se mi hodilo menší rozptýlení, tak sahám po tom veselejším tématu.

Zadávejte

2. listopadu 2011 v 13:57 | Beltrix
Ahojky příšerky,
tak vzhledem k tomu,že už nemám zase co psát a do Blýskání se mi valem nechce, tak budu ráda, pokud mi zadáte někdo jednorázovku či drabble. Může kdokoliv, i ten, komu jsem již nějakou povídku psala. Budu se těšit na Vaše přání.

Vaše Beltrix

Pošmourné odpoledne for Belatrix Black

1. listopadu 2011 v 13:57 | Beltrix
Ahojky koblihy,
tak jak jste si užili podzimní prázdiny? Já vcelku školně, protože jsem je celé strávila nad kulturním deníkem. Taky jsem zvládla vytvořit nový design, tak budu ráda za Vaše názory na něj. No a mám tady takovou mini povídečku pro Belatrix Black.

Stála opřená o zábradlí a dívala se dolů. Pozorovala hemžení se studentů, kteří se strachem spěchali na své hodiny. Nebylo to tak dávno, co zde studovala i ona. ´No dobře, bylo to víc jak dvacet let, ale koho to zajímá?´
Zvon začal odbíjet. Žáci zrychlili. Zpoždění se nevyplácelo. Ne v těchto časech.
Uslyšela kroky. Přibližovaly se.
"Ty ses snad zbláznila! Co tady děláš?!" zasyčel na nic.
"Dohlížím na svého synovce přeci," andělsky se na něj usmála. To ho vytočila ještě víc.
"Máš rozum?! Pán zla ti jasně nařídil, že nemáš opouštět manor a ty se klidně producíruješ tady! Víš, co by se stalo, kdyby tě někdo viděl?!" Dost nešetrně s ní zatřásla.
"Přestav si, že to vím až moc dobře!"
"Nezahrávej si se mnou!"
"Z nás dvou jsi to ty, kdo si hraje s ohněm." Padla facka. Rozesmála se. "Někomu tu ruply nervy, pane řediteli," oslovení vyprskla ironicky. Přitlačil jí k zábradlí. V očích se mu usídlil výraz šílence. Cítila kov, jak ji nepříjemně tlačil do zad. Rozšněroval jí korzet. Nebránila se. Vyhrnul jí sukni. Zavřela oči. Přirazil. Zasténala. Opřel se o zábradlí a ztěžka oddychoval. Dívala přivřenýma očima. Věděl, že prohrál. Věděla, že vyhraje už když sem dnes šla. Protože Bellatrix Lestrangeová vždycky dostane to, co chce.

Zadávejte

10. července 2011 v 15:45 | Beltrix
Ahojky lidi,
tak už jsem vyčerpala všechny jednorázovky, které mi byly zadány, tak pokud chcete, tak mi můžete zadat další ;)

Zakázané ovoce chutná nejlépe for Bella Black

9. července 2011 v 18:20 | Beltrix
Ahojky všichni,
jak si užíváte prázdin? Já jsem dneska konečně dopsala a poslala soutěžní jednorázovku, takže už se nemám na co vymlouvat a jdu psát Blýskání. Takže čtete dobře, tak koncem července se třeba dočkáte dalšího kousku Blýskání :D

Seděla u stolu a dopisovala pojednání na Přeměňování. Naposledy si ho po sobě pročítala a brkem si přejížděla po rtech. Konečně uznala, že je to dokonalé. Protáhla se jako kočka a začala si balit věci. Letmo se podívala na hodinky a s blaženým úsměvem, že to zvládla extrémně rychle se vydala k jezeru.
Vzhledem k tomu, že byla polovina září, svítilo slunce a úkoly ještě zadávalo jen minimum profesorů, tak většina studentů byla venku. Děvčata se opalovala u jezera a kluci vymýšleli lumpárny.
Bellatrix došla ke skupince zmijozelských a usadila se k nim. Pár minut po ní dorazil Lucius. Košili měl polorozepnutou a na krku se mu růžověla rtěnka.
"Luciusi, copak jsi vyváděl s mojí malou sestřičkou?" zeptala se ho a královsky se bavila, když sebou trhnul a uhnul pohledem. Radši se k ní sehnul a věnoval jí polibek. "Hm, tak takhle se mi to líbí." Stáhla ho k sobě a nechala ho, aby jí rozepnul několik knoflíčku její halenky.
"Ale, ale Blacková, předvedeš nám striptýz? Na to bych se podíval."
"Pottříčku, ty se radši starej o svou Evansovou a nech žít nás ostatní, co se k tvému celibátu nepřipojí." Zrudnul a odtáhl od ní i svého nejlepšího kamaráda, který ji svlékal pohledem.

Všichni už odešli, vzhledem k tomu, že do večerky nebylo daleko. Ona však milovala noční koupání a vzhledem k tomu, že byla noc, nikomu nevadilo, že nemá plavky. Svlékla se a vklouzla do vody. Uplavala jen několik temp, když ji náhle někdo chytil kolem pasu. Vykřikla.
"Sestřenko, tobě nikdo nevysvětlil k čemu slouží plavky?" zašeptal a jí naskočila husí kůže a ztuhly jí bradavky. Všiml si toho. Zlehka si ji k sobě otočil a políbil jí.
"Bratránku a tobě nikdo nevysvětlil, co znamená slovo incest?" zašeptala, ale neudělala nic, čím by ho zastavila.

Druhý den na ni čekal v komnatě nejvyšší potřeby. Nutno podotknout, že toho příliš nenamluvili. Za těch několik měsíců, co trval jejich "vztah" si vyměnili jen několik slov. Až jednou...

"Co budeš dělat o prázdninách?" opřela se mu o hruď a zadívala se mu do očí.
"Copak, bude se ti stýskat po pravidelném sexu?" zeptal se pobaveně.
"Mohla bych přemluvit naše, abychom s Narcissou a Androu mohly jet k vám."
"Jenže já se domů nevrátím."
"Jak to myslíš?"
"Uteču."
"Seš blázen."
"A to tě přitahuje ne?" líbnul jí na ústa.
"Nezlehčuj to. Je to vážná věc!" zamračila se. Jemně jí prstem vyhladil vrásku na čele.
"Já mluvím vážně. Pokud to neudělám, naši mě ožení s nějakou čistokrevnou slečinkou."
"Nechceš se ženit?"
"Jestli se někdy ožením, tak jenom s tebou."
"Jenže pro mě už naši mají jiného kandidáta."
"Tak uteč se mnou."
"To Narcisse a matce nemůžu udělat."
"Proč?"
"Protože jsem jediný důvod, který brání otci si na nich vylít zlost a navíc, kdo by dával mé malé sestřičce rady do života?"
"Že by maminka?"
"Myslíš, že to, co o sexu vím, mám od maminky?"
"Ne."
"Tak vidíš."
"Utečeš se mnou?"
"Spi."

Stál a díval se, jak se vdává. Sledoval, jak stojí vedle muže, kterého nemilovala. Hleděl, jak si dávají první novomanželský polibek. Pozoroval, jak jim všichni přejí štěstí. Nedokázal se k nim připojit. Při každém pohledu, který na něj vrhla cítil touhu ji sevřít v náručí a utéct někam daleko. Vypil svou sklenici whisky a beze slova se přemístil pryč.

Proč jsem jen s tebou neutekla? Ptala se a dívala se jak padá za závěs. Mohlo být všechno jinak.

Dancing queen for Simii

1. července 2011 v 19:25 | Beltrix
Ahojky všichni,
tak jak si užíváte prádzniny? Já se příšerně nudím... tak sem se zase vrhla na povídku na přání.

You can dance, you can jive, having the time of your life
See that girl, watch that scene, diggin´the dancing queen

Sledovala s rozzářenýma očima čtveřici zpěváků na pódiu, okouzleně se na ně dívala a tak nevnímala, že stuha, kterou měla sepnuté vlasy jí sklouzla dolů.
"Líbí se ti tu?" zeptala se pětileté dívenky její teta.
"Moc," odpověděla aniž odtrhla zrak od dění na scéně.

You can dance, you can jive, having the time of your life
See that girl, watch that scene, diggin´the dancing queen

Cítila se neuvěřitelně volná. Stála pod pódiem a vnímala zvuky linoucí se z reproduktorů hned vedle ní. Energie s ní cloumala a ona tančila jako by to bylo naposled v životě.

Friday night and the lights are low
Looking out for the place to go
Where they play the right music, getting in the swing
You come in to look for a king
Anybody could be that guy
Night is young and the musics high
With a bit of rock music, everything is fine
Youre in the mood for a dance
And when you get the chance...

Rozhlédla se kolem, aby si vyčíhla svou další oběť. Další kluka pro pobavení. U baru stál blonďák s nezaměnitelným úšklebkem na rtech. Díval se na ní vyzývavě a hladově. Chtěl ji. Ona však dostala lepší nápad. Protáhla se mezi davem lidí a popadla svou malou neteř za ruku. Ta se chvíli vzpírala, ale pak se poddala.
Starší se přiblížila k onomu blonďákovi. Nechala ho, aby ji k sobě přitiskl a rukou zajel pod sukni. Cítila jeho horký dech. Slyšela slova,která jí šeptal.
"Strejdo, ty máš tady sebou pero?" zeptala se ho maličká s vykulenýma očima. Její teta se musela smát. Nechala dívenku s ním a tlačila se zpět k pódiu.

You are the dancing queen, young and sweet, only seventeen
Dancing queen, feel the beat from the tambourine
You can dance, you can jive, having the time of your life
See that girl, watch that scene, diggin´the dancing queen.

"Hej, kočičko, nechceš pozvat na Sex on the beach?"
"A nebyl by Sex on the beach lepší na pláži po pořádném sexu?"
"Beru tě za slovo."

Youre a teaser, you turn em on
Leave them burning and then youre gone
Looking out for another, anyone will do
Youre in the mood for a dance
And when you get the chance...

Cítila, že se přestává ovládat. Takový nedočkavec. Málem vyprskla smíchy. Jeho dlaně bloudily všude, kam se jen dostaly. Už sténá a rozepíná si nedočkavě kalhoty. Ona ho ale odstrčí "Promiň" a jde dál.

You are the dancing queen, young and sweet, only seventeen
Dancing queen, feel the beat from the tambourine
You can dance, you can jive, having the time of your life
See that girl, watch that scene, diggin' in the dancing queen.

Držela tu malou nezbednici v náručí a nechávala své tělo pohybovat se v rytmu hudby. Obě se smějí a jsou šťatné. Ale jak dlouho? Každá píseň jednou končí...


Padlý anděl for bella-cissy

30. června 2011 v 19:26 | Beltrix
Ahojky,
tak doufám, že všichni žijete, za vysvědčení jste byli pochváleni a máte tak celý prázdniny čas na to, dělat jen věci, který chcete. Vzhledem k tomu, že já jsem doma, tak můžete očekávat zvýšený přísun článků a možná i kapitol, ale rozhodně se těšte na nové povídky ;)

Sedím na něčem, čemu se tady říká postel a třesu se zimou. Na tom není nic divného. V Azkabanu je pořád zima. A hlavně mozkomoři. Na zem dopadla sněhová vločka, která vyvolala jednu vzpomínku. Jednu z dětství.
"Nary, kam mě to táhneš?" ptala jsem se své mladší sestřičky.
"Uvidíš, chci ti ukázat, co jsme se Severusem našli."
"Jestli to bude nějaká blbost, tak až do konce roku budeš bez malinový marmelády!"
Konečně jsme dorazili na místo. Byl to roh naší zahrady. Narcissa se Snapem, který tady byl na prázdninách neměli co dělat, a tak šmejdili, kde se dalo, i přes zákaz našich. Ti naštěstí byli pryč.
"Podívej," zašeptala moje blonďatá princezna.
"Co?" ať jsem se dívala, jak jsem se dívala, nic jsem neviděla.
"Bello, jestli to nevidíš, tak si vem kontaktní čočky," popíchnul mě Severus a odkryl nehybné tělíčko s křídly.
"Víš, co to je?" ptala se s chtivým pohledem modrých oček budoucí paní Malfoyová.
"To je padlý anděl, drobečku," usmála jsem se na ní a přiklekla k postavě. Nehýbala se. Žádný dech. Žádný tlukot srdce. I když - mají andělé vůbec srdce?
To jsem se nikdy nedozvěděla. Odtáhla jsem odtamtud obě děti a zakázala jim o tom mluvit a chodit na to místo. Mnohokrát jsem si na to nehybné tělo nevzpomněla až před rokem, když stejně nehybně ležel na zemi můj malý blonďatý andílek.

Letní večer for Belatrix Black

23. června 2011 v 17:51 | Beltrix
Ahoj všichni,
tak chmury mě aspoň trošku opustily, tak vám sem přidávám povídečku ;)

Stála na schodech, opřená o zábradlí, a dívala se dolů. Ovšem neviděla nic. Ne, nebylo to kvůli vlasům spadajícím přes ramena ani kvůli slzám stékajících po její tváři. Bylo to kvůli jejím myšlenkám. Dívala se a přesto neviděla. Nedokázala myslet na nic jiného než na jeho tvář. Jeho odmítnutí jí bolelo. Ale ještě více tón, kterým to řekl.
Semkla víčka, aby slzy přestaly proudit, ale neubránila se dalšímu zavzlykání. Otočila se. Skousla si ret. Sjela do sedu. Tvář v dlaních. Už neplakala.
"Bello?" uslyšela jeho hlas. Zněl jakoby z dálky a přesto byl blízko. Poplašeně zvedl hlavu. Jeho tmavé oči se střetly s jejími. Měl starostlivý pohled, takový, který od něj ještě neslyšela.
"Ano?" zmohla se na prosté slůvko a vracela mu pohled.
"Víš, že to nejde," přistoupil k ní blíž, "nedovolí nám to," vytáhl si jí do náruče, "ale přesto musím udělat tohle," políbil jí a vzápětí byl pryč.

Vánoce na Grimmauldově náměstí for Paddy

16. června 2011 v 21:29 | Beltrix
Ahojky, tak jsem se koukala, co bych mohla přidat a vidím, že už jsem dlouho nenapsala povídku na přání, takže další články hodlám věnovat jim. První povídka bude pro Paddy ;)

Draco se znuděně koukal z okna. Vzhledem k tomu, že se stal členem Řádu, již nebyl Malfoy, a tak Vánoce strávil tady. Na Grimmauldově náměstí. Se spoustu zrzků, kteří hýřili až otravně dobrou náladou, Blackem, který byl příjemný jako osina v zadku a Potterem, který byl stejný jako vždycky.
"Draco, pojď nám pomoct zdobit stromek!" zavolala na něj dobrosrdečně paní Weasleyová. Jen něco zabručel a dál se věnoval zírání z okna. Ronova matka si jen povzdychla a jala se vařit.

Večer se blížil až nebezpečnou rychlostí. Dvojčata "nenápadně" šmejdila po domě a snažila se objevit nějaké dárky. Bezúspěšně. Harry s Ronem hráli Řachavého Petra, Ginny pomáhala mamce v kuchyni, Bill se věnoval své víle, Charlie byl s otcem na neodkladné poradě.

Konečně byl večer. Venku se setmělo, ale v domě vládla příjemná atmosféra. I když plánoval Draco, že dolů nepůjde, Molly mu to důrazně rozmluvila. A tak seděl spolu s jejími dětmi u stolu a ládoval se večeří. Pak si všichni sedli do salonku ke stromku a povídali si.

Náhle bylo druhý den ráno. V domě panoval čirý ruch, jak obyvatelé přebíhali ze svých pokojů dolů, pro dárky.
"Arture, myslíš si, že se bude Dracovi ten dárek líbit?" strachovala se paní Weasleyová.
"Určitě Molly, plyšovou ovci si určitě přál," políbil ji do vlasů.

Pro Draca ovšem bylo pod stromkem i několik dárků od jeho přátel. A proto jim hned šel rozeslat děkovné dopisy.
"Malfoy! Nezapomeň na PSPéčko, že je Pansy fakt kočka!"

Zadávejte...

4. prosince 2010 v 15:51 | Beltrix
Ahoj broučci,
tak opět nemám, co psát, tak bych se chtěla vrhnout po dlouhé době na jednkorázovky a drabble, takže budu ráda, když mi témě zadáte. Zadávat můžou samozřejmě i ti, kteří už zadávalí. ;)

Vaše Beltrix

For Belatrix Black

28. října 2010 v 18:55 | Beltrix
Ahojky drahoušci,
tak už před dávnou dobou mi zadala Belatrix povídku na přání a já jsem se dlouho nemohla dostat k jejímu zrelizování, takže tímto bych se ti chtěla omluvit a zároveň ti říct, že seš pro mě ta nejdůležitější osoba v tomto blogovém HP světě a za NIC tě nevyměním, ikdyž máme na věci občas různé názory, tak tě mám moc ráda. Jinak tahle povídka není příliš podle tvého zadání, protože do jednorázovky to všechno, co by tam být mělo nedostanu a nechci se do toho ani pokoušet, protože ti slibuju, že z tvého námětu udělám novou kapitolovku, která splní tvé zadání. Takže tohle je jenom taková ochutnávka :-)

Jen stěží se vyhnul zelenému paprsku nesoucímu smrt a už se musel přikrčit před dalším, stihl vyslat pár kleteb a několik dalších odrazit, když v tom uslyšel děsuplný výkřik. Boj se na pár vteřin, které mu připadaly jako věčnost zastavil a on uviděl svou přítelkyni, jak se svíjí v křečích způsobených Cruciem. Nad ní se jako zlověstná socha tyčil Voldemort a nepěkně se na něj díval. Byl příliš daleko, než aby slyšel co říká a přesto to věděl. Vyčetl to z jeho krutých očí. Náhle nevěděl co dělat. Má na něj zaútočit? Má čekat? ´Co mám k sakru dělat?´ Odpověď však přišla sama ve formě, jakou by nečekal ani v tom nejdivočejším snu.

"Ale ale Pottšíčku, dívej se, co Pán zla dělá tý tvý mrňavý, zrzavý krvezrádkyni," ozval se za ním krákoravý chechot. Nemusel se ani otáčet, aby zjistil komu patří. Místo toho se rozhlédl kolem sebe, aby zjistil jak to, že ho ještě nezabila žádná z kleteb.

Odpověď poznal během chvilky. Nebyl totiž na louce, na které se ještě před chvílí odehrávala závěrečná bitva, ale na hřbitově. Jemu až nemile známém hřbitově.

Před sebou viděl Ginny, jak bezmocně leží na chladné zemi, s očima zvařenýma a s otevřenými ústy, z nichž jí vytékaly pramínky krve. Pak oči otevřela a vydechla jedno jediné slovo. Jedno jediné jméno. Jeho jméno.
"Harry," pak oči opět zavřela. Nad ní stál Voldemort a usmíval se. Nebyli tu však sami, cítil za sebou ještě někoho. Chtěl se otočit, ale čísi hůlka mu to nedovolila. Strnul.
"Ale, Pottšíčku, že by nás přešel smích?" zasyčela mu do ucha Bellatrix, její rty se ho skoro dotýkaly. Zachvěl se odporem. Voldemort se jen zasmál a řekl něco řečí, jíž Harry nerozuměl. Lestrange však ano. Poodstoupila od Vyvoleného a ten si oddychl, ne však na dlouho.
"Tarsia Milugomota" zvolal ženský hlas a on v poslední vteřině stačil uhnout před silným zlatavým paprskem, kterým explodovaly všechny náhrobky v okolí 2 metrů. Zachvěl se při představě, že tak měl dopadnout on. Otočil se a spatřil značně vysílenou Bellatrix, jak se na něj s překvapením a se zlobou v očích dívá. Její kouzlo však nebylo tak rychlé jako jeho, takže se zřítila k zemi pod náporem tlakové vlny.

Zamířil na ni hůlkou. Pak se otočil na Voldemorta, na jehož tváři se skvěl úšklebek hodný Severuse Snapea.
"Tahle hra se nebude hrát podle tvých pravidel, Tome," schválně použil tohle jméno, věděl, že ho tím rozzuří.
"Celkem málo ti záleží na životě tvý ´přítelkyně´, když se ještě opovažuješ mě provokovat!" Další Cruciatus, další zmítání nebohé zrzečky. Zavřel bolestně oči. Pak se s nenávistí podíval na černovlásku před sebou. Stále ještě byl v bezvědomí. ´Myslím, že je na čase ji probudit,´
"Crucio."
"Ale Pottere, že bys nebyl takový ušlechtilý Nebelvír, jak tě všude prezentuje ten starý blázen Brumbál?"
"Pusť Ginny a vrátím, ti tuhle tvoji děvku."
"Myslíš, že mi na ní záleží? Takových jako je ona můžu mít stovky a mnohem hezčích. Klidně ji zab."
"Jak chceš."
A Harry Potter poprvé a naposledy splnil přání Lorda Voldemorta.

První setkání, Výměna manželů, Zmizení

27. února 2010 v 14:19 | Beltrix
Pro Vivienne
Seděla ve vlaku a dívala se na ostatní děti loučící se s rodiči a snažila se nebrečet. Je přeci Blacková! A to v kouzelnickém světě něco znamená. V tom jí upoutal mladík kráčející se svými rodiči a nejspíš mladším bratrem. Kráčel s hlavou hrdě vztyčenou a nevypadal vyplašeně ani nervózně jako ostatní prváci. Kolem vlaku prošel houfek zrzků a ona ztratila neznámého z obzoru. Pohodlně se usadila a doufala, že už brzo pojedou. Vytáhla si z příruční tašky knížku o černé magii a s chutí se do ní začetla. Vlak zahoukal a poslední opozdilci spěšně nastoupili, konečně jeli. Na prosklené dveře se ozvalo lehké zaťukání, otočila se. Před ní stál neznámý, který s mírným úsměvem otevřel dveře a s velkým kufrem vešel.
"Můžu?" jen kývla.
"Jsem Rodolfus Lestrange."
"Bellatrix Blacková, těší mě."


Pro Klaris

Stáli vedle sebe na shromáždění Smrtijedů. On na něj hleděl s mírným pesimismem, ona s nábožnou úctou. Oba však pro něj vraždili. Všichni měli své úkoly a počali se přemísťovat pryč. Cítila na sobě Luciusův pohled. Podívala se mu do očí a věděla. Vydali se chodbou Temného sídla směrem k pokojům. Malfoy to nevydržel a v chodbě u její ložnice ji přirazil ke zdi a žádostivě políbil. Ona se nenechala zahanbit, za chvíli mu už svlékala košili, otevřela dveře, aby mohli pokračovat v činnosti, ovšem úsměv jí zmrzl ve dveřích poté, co shlédla v JEJÍ posteli dvě osoby jednu blonďatou a jednu černovlasou.......


Pro Jane

Skláněla se nad dětskou postýlkou, jemně hladíc spícího chlapečka po vlasech a zpívala mu ukolébavku. Její hlas ubíral na hlasitosti až s posledními tóny utichl docela. Vychutnávala si ten příjemný pocit. Malý už spí a její manžel je pryč s kamarády. Vypadá to, že bude mít chvilku klidu pro sebe, na přečtení knížky. Chtěla se otočit, ale někdo jí v tom zabránil. Poděšeně vyjekla a snažila se tasit hůlku.
"Ale maličká, přece by ses nebála," jeho hlas kupodivu nezněl nenávistně, ale velmi pobaveně.
"Pusť mě!" snažila se mu vytrhnout. Nechal ji, aby se otočila a pak jí začal líbat, zprvu se bránila, ale čím víc se polibek prohluboval tím odpor slábl. Náhle polibek skončil tak rychle jako začal, otevřela oči, ale nikdo tam již nebyl. Ani on, ale ani její malý syn......

P.S. Víte, že Katy Perry při vystoupení prdí?

Snad nikdo

7. března 2009 v 15:24 | Beltrix
Ahojky, tak co si pamatuju tak nikdo mi snad nepsal o nějaké drabbles nebo se snad pletu? Pokud ano tak ať mi napíše do komentů. P.S. Máme doma švadlenku.

Zadávejte

27. ledna 2009 v 18:22 | Beltrix
Ahojky lidi,
jsem zase zde a mám na Vás prosbu- nějak nemám co dělat tak jsem se rozhodla, že budu psát zase drabblesky, ale potřebuju, aby mi někdo nějaké zadal. Když se dostanete mezi prvních 5 tak Vám to napíšu. Když ne tak Vám zadám i já téma na drabble.
Pápá Vaše Beltrix

Zadávali jste mi?

21. srpna 2008 v 20:06 | Beltrix
Ahoj lidi,
tak pokud jste mi zadávali drabble a já ho ještě nenapsala napište mi pls sem do komentářů znovu, prootže já už nemám sílu to hledat.

Svatba pro Nefertiry

1. července 2008 v 19:33 | Beltrix
Svatba Seděla v křesle a tiše se dívala do krbu . Oči se jí vlhce leskly , ale když už některá slza chtěla opustit své místo a vydat se na nedlouhou pouť po její neposkvrněné tváři , okamžitě jí setřela . Blackové přece nepláčí . Opakovala si stále dokola . Ale tohle je nouzová situace . Teď nechala několik kapek slané vody skápnout na její bělostnou tvář . Pak se krátce a tiše zasmála . Jaká ironie . Vždycky jsem si myslela , že jakožto čistokrevná čarodějka budu mít šťastný život . Ale teď ? Po tom co mi rodiče oznámili toto ? Už nikdy . O dva měsíce později Stojí před zrcadlem a obléká si bělostné šaty , jež ostře kontrastují s jejími havraními vlasy . Jaká ironie . Kolikrát si tuto větu za poslední dva měsíce zopakovala ? Mnohokrát , snad stokrát možná tisíckrát . Už to ani nepočítala . Ještě poslední šperky a úpravy a hotovo . Chystají mě jako by jim na mě záleželo . Musím se nad mými myšlenkami usmát . Jak je to dlouho ? Už ani nevím . Jaká ironie . Opět paradox . A začínám se smát . O pár minut později "Berete si zde přítomná Belatrix Angelo Blacková za svého právoplatného manžela zde přítomného Rodolfuse Enrica Lestrangea dobrovolně a z čisté lásky ?" Dobrovolně ? To fakt ne . Z čisté lásky ? Ani omylem ! Přesto poslušně odpovím : "Ano." Pak už jen slyším , že odpovídá stejně . Prostě svatba za všechny prachy .

Zadávajte

11. června 2008 v 18:54 | Beltrix
Tak ještě pořád mi můžete zadávat další téma na Drabble nebo jednorázovku . Já když se nudím tak Vám ji napíšu .
Klidně zadávejte .

Jen zlý sen pro Charisse

29. května 2008 v 18:34 | Beltrix
Jen na úvod Charisse , nevím proč jsi byla tak neúnavná a denně ses mi připomínala v komentářích a to i v článcích , které se Tvého tématu nijak netýkaly . Mám sto chutí ti tu povídku ani nenapsat !
Mladá žena s fialovými vlasy se právě převalovala ze spaní na posteli a něco si mumlala . Bylo vidět na první pohled , že se nejedná o právě příjemný sen , ale o noční můru . A pak najednou začala křičet :
"Siriusi ne , prosím ne , pozor !" V tu chvíli vpadl do místnosti muž asi čtyřicetiletý s několika jizvami v tváři , okamžitě poznal co se děje .
Přisoupil k ženě a jemně s ní zatřásl . Okamžitě se vzbudila a chvíli se dezorientovaně rozhlížela kolem sebe .
Pak jakoby si uvědomila co se stalo a rozplakala se .
Muž ani chvíli neváhal objal ji a šeptal něžná slůvka :
"Nym , to byl sen , jen zlý sen ." Tohle přesně Nymfadora potřebovala - utěšit a vyplakat se někomu na rameni . A on jí tohle všechno mohl poskytnout . Jenže jen jako známý nikdy nic víc a přece by ona tolik chtěla , ale copak mohla něco svést se starým a tvrdohlavým vlkodlakem ?
Když otevřela oči zjistila , že na ni upřeně hledí . V tu chvíli nevěděla jak se zachovat a tak udělela to co chtěla a představovala si už velmi dlouho . Dala mu na rty dlouhý něžný polibek .

Manželství po deseti letech pro Missy

10. května 2008 v 18:48 | Beltrix
Manželství po 10 letech pro Missy
Seděla v křesle a přemýšlela jak mu to říct . Ta doba kdy se brali byla už dávno pryč a ona měla pocit , že všechno hezké už mezi nimi to vyprchalo . Pozvolna se kolébala a z přemýšlení jí občas vyrušila jen jejich sedmiletá dcerka Isabella .
Byla to drobná blondýnka s nebesky modrýma očima . Celkově připomínala svého otce a to nejen vzhledem . Jelikož se narodila až po třech letech manželství , byla víceméně vymodlená a tak ji podle toho rozmazlovali a to nejen oni , ale i prarodiče .
A teď to vypadá , že bude mít sourozence . Zajímavé , určitě se s tím nebude vyrovnávat lehce .
Konečně dveře domu vrzly a Isabella se vrhla k otci .
I její matka se postavila a vydala se manželovi vstříc .
" Drahý mohla bych s tebou mluvit ?" Zeptala se tiše jak se na pravou paní Malfoyovou sluší .
" Teď ne , teď si táta hraje se mnou ." Odstrčila ji Isabell a popadla otce za ruku . Ten jí už chtěl vyhovět , když si všiml neobvykle vážného výrazu své manželky vzal tedy dceru do náruče a zašeptal jí pár slůvek , že za chvilku přijde . Dítě mu něco odseklo , vyvinulo se mu z náručí a odběhlo do pokoje .
" Jsem těhotná." Oznámila mu na rovinu a čekala na jeho reakci .
Nejdříve překvapením pootevřel ústa a mírně rozevřel oči , pak jakoby se vzpamatoval a nečekaně zaútočil .
"Avada Kedavra." Chtěla se mu vyhnout , ale nešlo to a tak zkusila taky jedno kouzlo :
"Expelliarmus ."
Kouzla se střetla a tlaková vlna je oba odhodila do zadu . Ona měla to štěstí , že dopadla jen kousek a na postel , Draco dopadl podstatně hůř a když vstával mohla vidět jeho ohořelé vlasy . Chvíli se vzpamatovával a pak vykřikl :
" Pansy , myslel jsem , že jsi konečně pochopila , že Malfoyové mají vždy jen jedno dítě !" Byl jednoznačně naštvaný .
" Tak my budeme výjimka potvrzující pravidlo a pokud se nemýlím tak Malfoyové mají povětšinou syny nebo ne ? A jelikož tohle chlapec bude , tak v tom nevidím problém ." takhle ho už dlouho neprovokovala a musela uznat , že jí to chybělo . Andělsky se na něj usmála a on i když nechtěl jí úsměv trochu opětoval , zakroutil hlavou a odešel za Bellou .

Jednorázovka pro Niku

27. března 2008 v 21:07 | Beltrix
První Vánoce
Tak mělo to být něco vtipného , ale já momentálně mám dost špatnou náladu , takže mě nic jiného nenapadlo . Doufám , že se Nika nebude zlobit .
Ten den byla v celém svátečně vyzdobeném domě prazvláštní nálada . Mladý obrýlený muž se už delší dobu pokoušel zjistit co se skrývá za tajemností jeho ženy a jeho manželka sbírala odvahu říct mu tu radostnou zprávu .
A tak se oba už 2 týdny trápili a pokoušeli se zjistit co trápí toho druhého .
Lily přemýšlela jak mu to má říct a tak si ani nepovšimla , že už je pomalu poledne a ona ještě ani nezačala vařit .
Když si to uvědomila začala rychle připravovat řízky s bramborovým salátem .
Ten už měla skoro hotový , když si vzpomněla , na tu odlepenou tapetu na dveřích do pokoje pro hosty , zvlášť , když Sirius slíbil , že se zítra staví . Proto si došla do Jamesovy dílny pro lepidlo na tapety a nalila ho do hrnce po borůvkové omáčce , kterou měli včera k večeři .
Ten postavila na sporák a odešla na záchod .
Jakmile došla na záchod uslyšela bouchnutí dveří a manželův hlas :
" Lily , jsem doma !" Slyšela jak šel do kuchyně , kam za ním během pár minutek dorazila .
A uviděla svého manžela jak se cpe něčím v hrnci a po chvilce si uvědomila co to je .
" Jamesi , co to jíš ?" Zeptala se opatrně .
" Co asi , tu borůvkovou omáčku co jsme měli včera k večeři ." Odvětí mírně naštvaně , ale pak jeho pohled zjemní .
" Je moc dobrá , i když trošku málo slaná . A uvědomuješ si vůbec , že to jsou naše první Vánoce , které trávíme spolu jako manželé ?" Pousmál se .
Jeho manželka mu úsměv opětovala se slovy :
" A kvůli tomu musíš jíst to lepidlo ?" Podivila se a kochala se pohledem na manžela , který kolem sebe plival lepidlo .
" Tos mi to nemohla říct dřív ?" Rozčiloval se , ale jakmile spatřil první slzičky na Lilyině tváři , tak k ní starostlivě přistoupil .
" No tak já jsem to tak nemyslel . Copak se děje ?" Jemně ji pohladil po tváři a ona cítila ,, že už to dál nevydrží .
" Jsem těhotná ." vyhrkla a vytrhla se mu a vyběhla nahoru do ložnice . Nezapomněla za sebou zamknout .
James ještě hodnou chvíli zíral na dveře , kterými zmizela Lily a přemýšlel . Chvíli trvalo než mu to došlo , že už prostě nebudou jen dva , ale tři .
 
 

Reklama