Epilog

21. září 2015 v 0:38 | Beltrix |  Blýskání
Ahoj vám všem,
kteří jste strávili nad touto povídkou dlouhé chvíle. :)



Námět této povídky mě napadl již před dlouhou dobou. Hrozně jsem se těšila, až ji začnu psát a kvůli tomu jsem narychlo uzavírala Lily Andreu Potterovou a Poberty. Bylo to před dlouhými šesti lety. Postupem doby se tvořila hlavní linka osudů Harryho a Bellatrix a nutno podotknout, že byla vážně zajímavá! Nicméně jsem asi dospěla rychleji než jsem psala, a tak mě časem to psaní přestalo bavit, protože - a to připouštím bez skrupulí - to téma a zpracování je prostě puberťácky trapné, naivní a takové prostě... No, řekněme, že dnes už bych to asi neprezentovala. Nicméně je to kus mé historie, proto to nebudu měnit.

Ale říkala jsem si, že si tahle povídka zaslouží konec. Jenže jak to ukončit? Po opravdu dlouhé době, možná dokonce i po několika letech, jsem si k Blýskání sedla. Teď koukám a já čtyři roky nepřidala kapitolu! Ty vole. No, zpátky k tématu. Prostě to chtělo konec. Tak jsem si k tomu sedla a začala psát dopis adresovaný Osudu. Nicméně se mi v něm nedařilo zapojit všechny ty nitky, které jsem chtěla alespoň trošku objasnit a načrtnout. Jak já vás chtěla seznámit s tou úžasně něžnou Jasmine, ztřeštěnou Berenicou, s Jamesem, který svého jmenovce nezapře, se zraněnou Sarah a drobnou Evelyne.

Proto jsem se rozhodla do epilogu začlenit střípky rozhovorů, které by vám mohly alespoň trochu naznačit, jak se osudy hlavních postav ubíraly. Snad se vám to bude líbit.

Vaše Beltrix

P.S. Teď píšu už skoro dvě hodiny a ten čas neskutečně letí, možná, jestli přijde ten správný nápad, se do psaní opět pustím. Ta Anabell pořád čeká! :)




Seděl v kostelní lavici a díval se, jak kolem něj prochází mladá žena, s bílým závojem ukotveným mezi černými loknami, jednou rukou se drže otce a druhou květinu, spolu s cípem šatů. Byl na ni opravdu pyšný. Jeho malá sestřička vypadala dnes úchvatně. Ozvalo se popotahování. Kupodivu nepřicházelo od první lavice, kde seděla Jasmíne se Sarah, ale původce toho zvuku seděl přímo vedle něj. Tedy spíš seděla. Nevěřícně na Berenicu zíral.
"Teda ségra, že to dojme zrovna tebe bych fakt nečekal," pošťuchl ji šeptem.
"No co, mladší ségra se ti vdává jen jednou, ne?"
"Pokud bude po našich, tak nejspíš jo, ale pokud si vezme příklad ze strýčka Severuse, tak..." Oba vyprskli smíchy. Naštěstí si toho nikdo nevšiml, všichni se zaobírali nevěstou a ženichem, kteří nyní stáli vedle sebe a poslouchali krásnou řeč oddávajícího.
Náhle jeho pomocnice povstala a svatebčané ji následovali. Ženich právě skládal svůj slib, odtrhl zrak od nevěsty a zadíval se na její matku, protože především jí byla ta slova určena. Přikývla na srozuměnou a jemně se usmála. Popravdě řečeno měla sama co dělat, aby nenásledovala své dcery, které slzely už od počátku obřadu, ale musela si zachovat alespoň trochu svou tvář. Nyní odříkávala slib její dcera, dívaje se na svou tchýni. Poté zavládlo ticho a oddávající kouzlem spojil jejich ruce, stejně jako se oni rozhodli spojit své životy. Dal jim pokyn, aby se políbili a jejich manželství bylo zpečetěno. Ozval se potlesk.


---------------------------------------

"Co se stane až vyrostu?"
"Vdáš se a budeš mít spooooostu dětí."
"A co bude s námi?"
"Myslíš s náma dvěma? To je přeci jasný, budem se pořád navštěvovat a nikdy se jedna druhé neztratíme."
"Slibuješ?"
"Slibuju. A vždycky budeš má malá sestřička."


----------------------------------------------------

"Víš, tehdy jsem vás slyšela. Na mě jsi nikdy takhle milá nebyla."
"Kecáš."
"Vážně. Vždycky jsi ji měla radši."
"Ne. Rozdíl mezi vámi byl jen ten, že ona mě potřebovala. Byla tak něžná a zranitelná, ty sis vždycky dokázala poradit sama."
"Měly jsme ji chránit obě."
"Pak bychom možná uspěly."
"Možná."


-------------------------------------------


"Co se stalo?"
"Nic."
"To bys tu nebyla."
"Musím mít důvod?"
"Když zabíjíš vlastní dítě? Jo, musíš."
"To by byla smůla, kdyby Potter přišel o dvě děti v jednom měsíci, co?"
"Chceš říct..."
"Nechci říct nic. Jsem jenom kurevsky unavená a nechci jít domů."
"Tak pojď k nám. Tady zmrzneš."

--------------------------------------------


"Je krásná."
"To je."
"Nevypadáš šťastně."
"Těžko říct, jestli jsem."
"Máš krásnou a zdravou dceru. To je důvod ke štěstí."
"Já vím. Jenže za poslední měsíce se toho stalo tolik, že..."
"Jenže to nic nemění na tom, že teď je tu Jasmine, která tě potřebuje."
"Já vím."

-------------------------------------------------


"Měl to být syn, aby byla dohoda platná."
"Vím."
"Budeš se muset víc snažit."
"Dobře."
"Jsem si jistý, že mě nezklameš."
"Nezklamu."
"Vždycky jsi byla má nejvěrnější."
"V to doufám."

----------------------------------------


"Mohla by ses aspoň k ní chovat..."
"Jak? Řekni mi jak by sis to představoval. Zapomeneme na všechno a..."
"Takhle jsem to nemyslel. Jen říkám, že bys neměla trestat tu malou za to, co jsem provedl já."
"Nikoho netrestám."
"Bello..."
"Je to Bellatrix, když už."
"Bellatrix..."
"Nemám náladu na to poslouchat tvá mravoučná kázání, fakt že ne!"

--------------------------------------------


"Dohoda podle Pána zla není naplněna."
"Mluvil jsem o tom s Brumbálem. Jediný způsob je... syn."
"Přesně tak."
"Takže co s tím budem dělat?"
"Minule jsi návod nepotřeboval."
"Není brzy?"
"Nevím jak ty, ale já osobně chci mít tuhle šaškárnu zvanou manželství co nejrychleji za sebou."

-------------------------------------------


"Jsem těhotná."
"To šlo rychle."

----------------------------------


"Gratuluji, pane Pottere, je to krásný chlapec."
"Můžu?"
"Určitě. Člověk by řekl, že bude mít víc cviku od Jasmine."
"Jistě. Můžu mluvit s Bellatrix?"
"Nepřeje si to. Dohoda je prý naplněna, mír upevněn."
"Ale co děti?"
"Vy jste otec, matka se svých práv vzdala."
"Cože? To jde..."
"Ano. Bellatrix to považuje za nejlepší řešení. Podle jejích vlastních slov si s Jasmine rozumíte lépe než ona."
"Ale co teď mám dělat?"
"Nepochybuji o tom, že to zvládnete."

---------------------------------------------------------


"Nelíbí se mi, že jsem kvůli tobě musela lhát, Bellatrix. A tvé chování? O tom radši ani nemluvím."
"Jak dlouho mě znáš, Poppy? Vážně si myslíš, že mají tvoje kázání na mě nějaký účinek?"
"Bohužel ne. Jinak by ses kvůli své hrdosti nemohla vzdát svých dětí!"
"Nevzdávám se všech."
"A jak to té malé vysvětlíš? Že má sestru a bratra, kteří s vámi nežijí?"
"Myslím, že vysvětlování budu ještě pár let ušetřena."
"Jsi tvrdohlavá jako mezek."

----------------------------------------------


"Jak se bude jmenovat?"
"Myslel jsem James Sirius."
"James Sirius Potter. To zní pěkně."
"Vím, že je to ode mě troufalé, že tě takhle obtěžuji, ale byla jsi první, kdo mě napadl."
"Jsem ráda, že jsi přišel. Vy oba. Vlastně, vy tři!"
"Pořád se krásně směješ."
"Některé věci se nemění, Harry."

-------------------------------------------


"Cože?! To nemyslíš vážně! Tohle je zatraceně zlej sen! To není možný, vždyť..."
"Uklidni se, Harry. Tímhle ničemu nepomůžeš. Děti tě teď potřebují klidného."
"Jak se mám uklidnit, když se dozvím, že se moje přítelkyně i s dětmi pokusila upálit v našem domě?!"
"Harry, nevím, co Ginny k sebevraždě vedlo, ale teď se musíš soustředit na děti. Přežily a..."
"Dobrý den, jste pan Harry James Potter?"
"Ano, to jsem já."
"Pak je mojí povinností oznámit vám, že vás zatýkám pro důvodné podezření z týrání dětí."
"Prosím?!"
"To nemůžete!"
"Je mi líto. Všechny tři děti vykazují známky fyzického týrání. Vy jste s nimi žil ve společné domácnosti, proto je mou povinností vás zadržet jako podezřelého z tohoto konání. Děti budou svěřeny do péče instituce nebo zpět do péče matky, nyní mě následujte..."

--------------------------------------------------------------------


"Jak to zvládáš?"
"Rozhlídni se kolem sebe, připadá ti, že to zvládám?"
"Všechny děti zatím žijou, to se u tebe dá pokládat za úspěch."
"Hahaha, ty máš dneska ale veselou. Snídal jsi vtipnou kaši, Luciusi?"
"A ty sarkastickou, Bellatrix?"
"Proč já se vůbec snažím. Idiot zůstane idiotem."
"Teď vážně, Trix. Dobrý?"
"Nečekala jsem, že to bude tak těžký. S Berenicou to nikdy takhle těžký nebylo."
"Jenže Berenicu máš od porodu stále u sebe. Jasmine jsi opustila když jí bylo něco málo přes rok a Jamese hned po narození. A ta další..."
"Jmenuje se Sarah, nemluv o ní jako o té další, promerlina!"

-------------------------------------------------------


"A-ahoj."
"Nečekala bych tě tu."
"Ať už si o mně myslíš cokoliv, já bych nikdy..."
"Já vím. Tohle vím."
"To je dobře."
"Tak, proč jsi tady? A jak jsi vůbec zjistil, kde bydlím?"
"Od sociokouzleníka. Poté, co mě propustili, tak mi řekl, že jsou u tebe. A že nás nejspíš čeká soud, pokud se nedohodneme, co bude dál."
"Jak by sis to tedy představoval?"
"Nepozveš mě dál? Nerad bych tohle řešil tady mezi dveřma."
"Máš pocit, že je vhodné to řešit před nimi? Možná..."
"Mamiiiiiiiii!"
"Co? No tohle. To je..."
"To je tvoje dcera, Berenica Anne, dvojče Jamese. Niky, tohle je tvůj táta, Harry Potter."

---------------------------------------------------------


"Jsem ráda, žes tu byl."
"Já taky. I když přiznávám, že mě Jasmine vyděsila."
"Jo, tak prudkou reakci jsem nečekala. Ne od téhle příšerky."
"Nedovedu říct, jak moc mě mrzí, že to takhle dopadlo. Kdybych to tenkrát tak nepodělal, nikdy by nemusely trpět. Nebo kdybych nebyl tak slepý, nebo kdybych..."
"Hmpf, už zase ta tvoje neskutečná melodramatičnost. Podělals to. Dostals za vyučenou. Jede se dál."
"Díky."

-----------------------------------------------------


"Nenesu moc dobré zprávy."
"Jak to? Něco s Andy nebo..."
"Ne, oni jsou v pořádku. Ale Pán zla o sobě dává vědět."
"Myslíš, že poruší smlouvu?"
"U něj je možné všechno. Prostě buď opatrná."

--------------------------------------------------------


"Chci abyste byli v bezpečí."
"Mohl bys mě znát už dost dobře na to, abys vyplodil takovouhle hovadinu!"
"Bello, prosím! Teď už nejde jen o nás dva. Mysli na děti. Mysli na to mrně, které ještě ani není na světě."
"Přestaň mi hrát na city, Pottere. Tohle ti neprojde."

---------------------------------------------------


"Už je vážně po všem?"
"Zdá se, že ano."
"Těžko tomu uvěřit po tom všem."
"To jo. Ale teď už snad bude všechno dobré."
"Naivo."
"Nech brouka snít."


---------------------------------------------



Drahý osude,
mnohdy jsem se k Tobě obracela a ne vždy s právě vřelými pocity. Teď bych Ti však ráda poděkovala. Nalinkoval jsi mi život jinak, než jsem si představovala, mnohdy se má životní dráha stočila jiným směrem, než jsem očekávala, a dokonce se Ti povedlo několikrát obrátit mé celé bytí vzhůru nohama. Každá etapa mě však obohatila, každý pád mě naučil se zvednout a každý pohled rozzářených očí mě naučil být vděčnou.
Pro otce jsem byla zklamáním, očekával syna, dědice rodu, proto mu žádná dcera, byť sebeschopnější, nemohla být dost dobrá. Ale přísahám, že jsem se snažila. Dlouho. Snažila jsem se uspět i v dalších rolích, které jsi mi nachystal. Mučila a zabíjela jsem ve jménu Pána zla a očisty od nečistokrevných. Hrála jsem si na vzornou manželku, lady Lestrange, která však nebyla schopna dát manželovi to, po čem prahl. Stejně jako můj otec i Rodolphus prahl po mužském dědici. Já mu však nedopřála žádného. Zklamal jsem i Pána zla. Mnohokrát. Avšak nejhorší pád si připravil on sám, rozhodnutím, které zcela změnilo můj dosavadní život. Musím ti přiznat, že co se týče překvapení, odvedl jsi dobrou práci. Za ta léta, co jsem Pána zla znala, jsem si myslela, že mě už nepřekvapí. Přesto, když mi oznámil, koho si mám vzít, překvapil mě. Považovala jsem to za zlý žert, podezírala jsem Tě, že jsi krutý. A v mnoha ohledech jsem měla pravdu. Nikdo jiný než Potter mi tolik bolesti nezpůsobil. Otec i první manžel mě mohli obviňovat z nedostatečnosti, mohli mě odmítat, ale nemohli mi tím ublížit. Oni si totiž nikdy nehráli na to, že jsou jiní. Potter však sehrál svou roli mistrně. Dal mi naději na lásku, aby mi ji pak vzal.
Bolelo to, bolelo to víc, než bych čekala. Bolest z jeho zrady bolela o to víc, že v tu chvíli nešlo již jen o nás, ale byl tu někdo další. Někdo, komu jsme dali život, přestože se o to neprosil a rozhodně si nezasloužil být vtahován do našich sporů. Když se dívám zpátky, cítím vůči tomu malému uzlíčku, z něhož je dnes již dospělá žena, lítost. Po svých zkušenostech z dětství jsem si slíbila, že pokud budu mít děti, nikdy nedovolím, aby trpěly jako já. Nedodržela jsem to. Dovolila jsem, aby mé malé ublížili. Aby jí ona ublížila.
Nemá smysl znovu otevírat staré rány, ale můžu Ti říci, že na těch několik let, kdy jsem byla sama s Berenicou mě naučilo hodně. Ty roky mě naučily, jak bolí samota, jak kruté dokáže být stýskání. Přesto jsem je zvládla.
Zvládla jsem všechny zkoušky, které jsi mi nachystal. Zvládla jsem odmítnutí mužů mého života. Dokázala jsem všem pochybovačům svými dětmi, že jsem plnohodnotná žena. Předčila jsem očekávání svého okolí - popravdě i svá - v roli matky. Zlepšila jsem se v umění odpouštět. Přežila jsem Tvé nástrahy a nyní mohu říci, že jsem prožila krásný a plnohodnotný život. Nebyl jsi vždy milý, ba ani laskavý, ale všechna strádání jsi mi vynahradil. Získala jsem vše, po čem jsem toužila, i mnohem víc. A za to Ti děkuji.

Tvá Bellatrix Black Potterová, matka, manželka, vražedkyně, přítelkyně, milenka, vězenkyně, smrtijedka, dcera, sestra, teta, důvěrnice


















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se mají k sobě chovat Harry a Bellatrix v povídce Blýskání?

Chladně
Lhostejně
Láskyplně
Mají se pozabíjet
Je mi to jedno

Komentáře

1 lalala lalala | 21. ledna 2016 v 22:34 | Reagovat

hmh... slabé

2 Beltrix Beltrix | Web | 22. ledna 2016 v 13:54 | Reagovat

[1]: No vidíš a já to paradoxně považuju za to nejčitelnější z téhle povídky. :D

3 Toujours Pur Toujours Pur | 24. dubna 2016 v 20:22 | Reagovat

Musím souhlasit s lalala. Bylo to dost slabý, uspěchaný a prostě ne moc dobře napsaný. Máš na víc. Nebo už tě prostě jenom neznám.
Tvá dávná čtenářka a kamarádka.

4 Beltrix Beltrix | Web | 28. dubna 2016 v 16:50 | Reagovat

[3]: Slabý a uspěchaný určitě. Chtěla jsem prostě tu povídku dokončit. A přiznejme si, že tematicky (a mým zpracováním tématu) to bylo slabé už od počátku. Každopádně díky za názor.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama