Tápu a motám se

28. července 2015 v 19:59 | Beltrix |  Zápisník
Ahojky,
jak se vám žije? :) Doufám, že se tak nějak máte líp než já. :)



Mě poslední dobou trápí takový pocit... těžko ho pojmenovat, něco jako neklid, touha něco dělat a zároveň strach začít. Hrozně bych například chtěla brigádu, chtěla bych cestovat, pozvat k sobě kamarádky. Ale když má dojít k akci, tak na mě padne ohromný strach. Ale to nejsou jediné touhy. Další je touha po práci s dětmi, po dětech samých. Začala jsem si i zjišťovat info o adopci... Prostě magořím. Ale to je ještě pořád tak nějak dobrý - vím, po čem toužím. Horší je ten stálý pocit neklidu a touhy po něčem. Jenže já nevím po čem! Chtěla bych začít něco novýho, radikálně něco změnit, ale nějak prostě tápu po tom, co. Co mi chybí, do čeho se chci vrtnout. Jsem prostě zmatená. Do toho se taky přidává můj strach. Strach z pavouků. Strach ze smrti. Strach z bolesti. Strach z nadpřirozena. Přičemž ten strach mě obklopuje nonstop. Každou představu musím zahánět klepáním - páč trpím obsedantně-kompulzivní poruchou... A tenhle maglajs, co uvnitř sebe mám mě neuvěřitelně vyčerpává. Cítím se tak nějak unavená, že už vlastně ani nemám sílu nic začínat. Že moje žití je vlastně zbytečný. Občas mě i napadá - proč neumřít? Ale ne, sebevražedné skony nemám. Jen nějak necítím potřebu jít k doktorovi, aby mi řekl nějakou nepříjemnou zprávu. Bojím se. A zase ten strach... Nedávno jsem navíc byla v Čáslavi u Lucis. Ta depkuje snad víc než já. A já nemám sílu jí házet to záchranný lano, jako to dělám už několik. Už nemůžu. Sama se potácím a čekám, kdy do tý vody spadnu sama. Jenže kdo pak vytáhne nás obě? I to je důvod, proč už se s Luckou vidět nemůžu. Ne teď. Jsem vyčerpaná. Moc vyčerpaná. Skončí to někdy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama