Changes

18. června 2015 v 13:20 | Beltrix |  Jednorázovky a drabble - výplody mojí fantazie
Prý se nemění. Jejich povaha a osobnost zůstávají stejné. Věčně mladí a krásní. Stálí. A přesto jsem byla svědkem proměny několika z nich.
Rok 1951 byl pro mě klíčový, narodila jsem se. První dítě do rodiny, které mohla Blondýnka přivítat v novém těle. Stala se mou kmotrou. Vlastně oni oba. V té době je pojilo především pouto rodinné. Blackové. Vzpomínám na léta, která jsem strávila s nimi. Spousta pohádek, smíchu a radosti. A pak náhle to skončilo. V době, kdy se můj otec stal pro mě nenáviděnou osobou, musel to skončit. Major věděl, co by se stalo, kdyby to ona zjistila. Nevyčítám mu to, měl na mysli jen nejlepší zájem pro ni. Koneckonců, pro lásku jsme schopni udělat vše. Možná, že kdyby si to tenkrát nebáli přiznat, mohlo se mnoho věcí změnit. Jen těžko lze říct, že k lepšímu.
Během tohoto odmlčení nastoupila Maličká. Vlastně hned během svého prvního roku života jsem ji poznala a s ní i její dar. Neplakala jsem. Mám pocit, že právě to ji dostalo. Přešla na mou stranu a už nikdy ji neopustila. I s ní a jejím Dvojčetem jsem strávila nezapomenutelné chvíle. Ona mě zasvětila do tajů magie, do tajů bolesti a mučení, do tajů umění a krásy. On byl první, s kým jsem strávila chvíle lásky. Žádné sliby, žádná budoucnost, jen on a já. Ani oni však nevydrželi a já tak svá nejhorší léta strávila sama.
Vlastně - ne tak úplně. Trio si našlo cestu do mého světa. Vlastně - tehdy ještě duo. Ti dva mě okouzlili na první pohled, on tmavovlasý s uhrančivýma rudýma očima, ten druhý zas Blonďák, oči tytéž. Jeden s francouzskými kořeny, druhý čistokrevný Brit. Pomohli mi psychicky přežít. Pak přišla ona. Krásná a Šílená a on se do ní zamiloval. Na chvíli. Ale nechal si ji.
V době dospívání mě fascinovali vládci. Tři nejmocnější, každý jiný, ke každému jsem však vzhlížela. Ani oni nebyli ničím jiným než prchavým okamžikem světa, do něhož jsem toužila patřit.
Když přišla Jekatěrina s ním, očaroval mě. Nejen mě, musím dodat. I blondýnku i maličkou, ty ovšem později. Přála jsem Jekatěrina s ním hodně štěstí, přála jsem si, aby jim to vydrželo. Z čiště sobeckých důvodů - chtěla jsem ho mít nablízku. Chtěla jsem vědět, že on tu je, že on mi dodá sebevědomí, kde mi zoufale chybí. Ale než jsem toho stihla využít, všechno bylo pryč. Celá budoucnost, všichni přátelé, všichni lidé celkově. Na dlouhých čtrnáct let.



Když jsem se vrátila, čekal mě pustý dům a nikdo, kdo by mě objal a řekl, že to bude dobrý. Mé mládí a sny byly pryč a mně zůstala jen prázdná náruč. A najednu se objevil on. Ten, kterého jsem potkala ve svých dvanácti letech na cestě domů. Doufal, že si užije než si mě dá k večeři. Zmýlil se. Nicméně důležité bylo, že teď tu byl. Garrett. Prvních pár dní zůstal, pak odcházel. Neptala jsem se, na jak dlouho, ani zda se vrátí. Asi jsem nechtěla vědět.
Do života se mi pak začali vracet i ostatní, nejprve trio. Zůstali chvíli, pak šli o dům dál. A především Maličká s bratrem. Šíleně jsem toužila po dítěti a najednou přede mnou stály dvě téměř dvanáct století staré. Stále však trochu děti. Především maličká. Matku nepoznala a já jsem se jí ráda alespoň v některých ohledech stala. A já byla ráda. Možná dokonce šťastná.
Pak přišel ten osudný list. Prý trochu krize, jestli se nechci stavit. Bylo to kousek od maličké, proto jsem řekla ano. Změna prostředí uškodit nemůže. A ten večer vypadal skvěle, ovšem dopadl jinak, než bych čekala. Prý chyba se stala a že nebudem to řešit. Tak trochu jsem s tím koncem počítala. Za dva měsíce jsem se dozvěděla, že následky tu přeci jen jsou. Nastal šok, zmatek a starost. Jak tohle dopadne? Jekatěrina zuřila, křičela a plakala. Já... Nevím, co všechno jsem cítila - snad zmatek, strach a radost, mísilo se to ve mně pořádně. Naštěstí již předtím proběhlo zvykání, protože jinak by se vše asi ubíralo jinak. Nakonec se narodila Barbara. Zdravá, živá a krásná.
Jekatěrina se s tím smířila, dokonce si ho nakonec vzala. S malou se párkrát viděli, ale větší zájem neprojevili. Naštěstí tu byli vládci, kteří poradili, a hlavně Garrett. Tuhle situaci jsme si ještě jednou zopakovali a... Ale dost už o mně. Tohle má být o nich.

Nejvíc se asi změnila Maličká. Z té vystrašené dívenky, která prožila a viděla příliš mnoho, se stala - alespoň psychicky - dospělá a sebevědomá, stejně jistá jako zvenku, tak i zevnitř. Stala se matkou a i když jí nic nevrátí malou Mathildu, přesto se vše pohnulo kupředu. A když přišel on, její vnější hradby zboural a na světlo se dostala celá. Ale stejně navždy bude mou Maličkou.

Její Dvojče se nakonec dostalo do mé rodiny ještě víc, než jí bylo. Věčný sukničkář se usadil a naopak dal ještě více prostor své vtipnosti.

Blondýnka se také změnila. A rozhodně ne proto, jak někteří tvrdí, že dostala to, po čem toužila. Ne. Ta změna přišla již ve chvíli, kdy odešla od nich. Ve chvíli, kdy se postavila na vlastní nohy, viděla situaci na jihu, viděla boj a smrt. Navštívila i Jekatěrinu a viděla situaci tam. Chtěla pomáhat, nejen svým, ale i ostatním. Chtěla dokázat, že to malé uklouznutí nic neznamená. Změnila i životosprávu. A pak přišla Lilien s Tonym. Dva malí zázraci, kteří jí a majorovi přinesli tolik štěstí. Zasloužili si to. Oba.

Garrett se moc nezměnil, možná trochu usadil, ale jinak pořád stejný. Vždycky se objeví, když ho potřebuji, nikdy nezůstane dlouho.

Vše by se zdálo pohádkové, kdyby nezmizelo trio. Nejdříve Blonďák, poté Francouz a nakonec i Šílená. Ale tak to ve světě chodí.

Jak je vidět, všichni a všechno se mění, někteří k lepšímu, jiní k horšímu. Nicméně to doazuje, že nic není stálé, a proto bychom si měli vážit toho, co máme. A nevzdávat se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama